IQ neboli inteligenční kvocient

Zkratka IQ pochází z anglického Intelligence Quotient, neboli Inteligenční kvocient. Je to číslo popisující inteligenci člověka v poměru k ostatní populaci.

Základní definici formuloval v roce 1912 německý psycholog William Stern. IQ definoval jako číselné vyjádření inteligence jedince poměru jeho mentálního věku k jeho skutečnému věku.

Příklad: Pokud má desetiletý chlapec intelektuální schopnosti chlapce 13-letého, jeho IQ bude 130. (protože IQ = 100*(13/10) )

Tato definice IQ byla původně vytvořena pro testování inteligence dětí. Později byl vytvořen i test pro dospělé. Dnes se u dospělých používá odvozené definice a porovnává se úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace.

IQ je tedy kvantitativní ukazatel výkonu při testech inteligence. IQ statisticky velmi dobře koreluje s mírou úspěchu či neúspěchu člověka v jeho životě.

Za průměrné IQ se považuje IQ v rozmezí 90–110, této hodnoty dosahuje zhruba 50% populace. Hodnoty nižší než 90 označují podprůměrný výkon, hodnoty nad 110 jsou nadprůměrné.

Statistické rozložení hodnot IQ v celkové populaci nám znázorňuje tzv. Gaussova křivka.